Vyplatí se blogovat?

Před rokem jsem zde na blogu publikoval první článek.

Uteklo to jako voda. Zamačkávám slzu.

Rekapituluji a ptám se:

• Vyplatí se psát profesní blog?
• Jak jsem se na blog připravoval?
• Jak dlouho píši článek?
• Co mi blogování dalo?
• A měli byste začít psát i vy?

Pojďme se podívat, jaký byl rok mého blogování a co může dát psaní vám.

Proč píši

Když jsem byl malý, chtěl jsem být spisovatelem. Ne webdesignérem. Už na gymnáziu jsem napsal přes 200 povídek, úvah a fejetonů.

Psaní mě bavilo, ale pak mě uchvátil webdesign a na dlouhých 7 let šlo psaní stranou. Až před rokem jsem oboje spojil.

Svrběly mě ruce. Chtěl jsem předávat zkušenosti dále. Byl jsem zvědavý na zpětnou vazbu okolního světa. Prostě uzrál čas se k psaní zase vrátit.

Příprava, příprava, příprava

Na spuštění blogu jsem se připravoval zhruba rok:

• Sepsal jsem si, proč a pro koho píšu a jak chci články propagovat.
• Zapisoval jsem si témata, o kterých chci psát. Před spuštěním jsem jich měl okolo devadesáti.
• Před spuštěním blogu jsem měl předepsaných 5 hotových článků do šuplíku.
• Dalších cca 20 článků jsem měl rozepsaných.
• Celkem jsem měl popsáno 44 stran všemožného textu.

Doporučuji vám udělat to samé, i když nemusíte tak rozsáhle. Je k nezaplacení při nedostatku času publikovat již předepsaný článek nebo nemuset vymýšlet úplně nové téma, ale místo toho vybrat jedno z již připravených.

Blog je one-man show. Ale jděte…

Měl jsem publikovaných pár prvních článků, když mi Robert na jednom z think-tanků při sklence vína poradil, že by nebylo od věci spolupracovat s editorem. Moje (vnitřní) reakce byla:

„Já sakra nechci žádnýho vola, kterej mi bude zasahovat do mejch super spisovnejch článků!“

Pár dní po vystřízlivění jsem začal s editorem spolupracovat. Hned po dalším článku jsem přibral také korektorku. A výsledky naší společné práce si nemohu vynachválit.

Nyní vím, že při psaní článku nejsem na všechno sám. Když se tedy při psaní někdy až příliš rozohním, tak mi to sakra do prdele oba doporučí přepsat. (Poznámka editora a korektorky: Tohle doporučujeme přepsat.)

Je jenom na mně, jestli je poslechnu.

Techniky pro psaní

Když se daří, mám článek napsaný za 5 hodin. Většinou se však musím kousnout a strávím nad článkem daleko více času – hodiny plánuji, sepisuji, upravuji a přepisuji. U některých náročnějších článků je to třeba i 20 a více hodin práce.

Nalezl jsem několik užitečných drobností, které mi v procesu psaní pomáhají:

1. Posloupnost psaní

Téměř u každého článku sepíšu nejprve:

1. Nadpis
2. Konec
3. Začátek
4. Až pak všechno ostatní

Dodává mi to jakési ohraničení, definitivu a jistotu, že článek má začátek a konec a na mně je (už pouze) vyplnit prostředek.

Je v tom i čistý pragmatismus: Právě díky nadpisu a pár úvodním větám začnete článek číst. Takže ty musí být chytlavé. Dobrý konec zase dokáže přebít třeba i slabší prostřední pasáže. Dodá vám podnět k zamyšlení. Zvýší hodnotu článku.

2. Myšlenková mapa článku

Tvořím ji před psaním článku. Pomáhá mi ujasnit si strukturu, abych nezapomněl na nic podstatného. Ne že bych se jí vždy na 100 % držel, ale jako obezlička funguje výborně.

3. Editorský plán

Nepublikuji (většinou) nahodile, ale články plánuji. Třeba nyní se držím zásady 2 články o webdesignu a 1 obecnější o podnikání.

Také je fajn vidět nějaká data. Mně stačí zatím to nejzákladnější – čtenost.

„Hele, a máš teď více zakázek?“

„Hele, jo. Ale těžko říct, že je to POUZE díky blogu.“

Někteří klienti zmiňují, že čtou můj blog. Na schůzkách mluví o konkrétních článcích.

Mám vás – několik stovek hrdinných čtenářů a diskutérů pod články. Sdílíte příspěvky na sociálních sítích. Dostávám od vás pozitivní zpětnou vazbu. Díky!

Blog tedy hodnotím jednoznačně pozitivně.

Na druhou stranu je nutné říct jednu podstatnou věc: Jsem teprve na samotném začátku.

Jsem přesvědčený, že vybudovat kvalitní a zapamatovatelný blog trvá daleko více času nežli pouhý jeden rok. Spíše je to běh na 5–10 let.

A to už vyžaduje pořádnou vytrvalost.

Já věřím, že ji mám.

A co vy?